For every price

16. ledna 2013 v 21:40 | TeRy

doufám že se vám bude líbit :) prosím komentáře :) děkuju



Pomalu přicházela k domu. Byla už hluboká noc a ona už počítala že na ní bude čekat. Strčila klíč do zámku a zjistila že je otevřeno. Divila se, vždy, když jeho kamarádi odešli tak zamknul. Pomalu otevřela dveře a na koukla do nich všude byla tma. Vešla dovnitř a rozsvítila. Otočila se, aby mohla zavřít dveře.

"pane bože" vykřikla, když viděla na klice krev

Bála se. Zavřela dveře. Něco jí to připomínalo, jako by to už někdy zažila. Pomalu šla do obýváku.

"Adame?" zněla nervózně

I přes to že se bála musela ho najít!

"miláčku ozvy se" řekla váhavě

Najednou ucítila příšerný smrad, který se vinul z kuchyně. Začala se bát ještě víc. Pomalu tušila co se stalo, ale nechtěla si to přiznat. Nemohl jí najít, vždyť se odstěhovala daleko, daleko od něj! Když vešla do kuchyně musela se chytit za nos. Ten smrad byl ještě větší. Rozsvítila světlo. Všimla si že je zapnutá plotna. Malinkými krůčky šla k ní, vypadalo to jako by někdo něco vařil.

"Kdo? Adam? A co ta krev?" hrnuli se jí otázky v hlavě "počkat Adam nikdy nevaří!" zvedla poklici

Zděšením poklici upustila na zem. Zvuk od pádu se rozléhal po celém domě. Uvnitř hrnce byli vnitřnosti, ne ledajaké. Byli lidské!

"proboha!" začali jí stékat slzy po tvářích

Došlo jí co se stalo. Už to jednou zažila. Rozeběhla se do koupelny. Věděla kam má jít. Pomalu otevřela dveře do koupelny. Když viděla odraz v zrcadle nemohla uvěřit. Její přítel ležel ve vaně plné krve, jeho krve. Stěny postříkané krví. Neměla znovu sílu prožívat to samé co před rokem. Myslela si že už je po všem, ale není. Klekla si k vaně. Chytla Adama za ruku.

"promiň" šeptla

Pohlédla na něj se slzami v očích. Viděla jeho rozpárané břicho, bez orgánů.

"tak teď si to dokončil ty zmrde!" zakřičela na celý dům

Byla si jistá, že tam ještě je. Taky že byl, chtěl jí vidět trpět. Chtěl jí jenom pro sebe, proto ho zabil!

"jseš spokojenej?" řekla už klidněji

Věděla že stojí za ní. Cítila ho. Cítila jeho parfém.

"ešte nie" řekl s úsměvem na rtech

"co po mě chceš?" vstala a otočila se k němu

"chcem teba a ty to vieš" řekl s radostí, když viděl její slzy

"NIKDY!" vrazila mu facku "nikdy nebudu tvoje, to si zapamatuj!"

"budeš" jeho zlostný výraz mluvil za vše

"vypadni!" znovu mu chtěla vrazit facku, ale on jí zastavil

"pôjdem, ale zapamätaj si že nabudúce budeš len má! Je ti to jasné?" skoro už řval

"pusť" řekla chladně

Pustil jí ruku a zmizel v černé tmě noci. Věděla že jí znovu najde, ale musela to udělat. Zavolala policii a po týdnu zmizela. Jako by se po ní slehla zem.
Začala nový život v malém městečku na okraji Plzně. Chtěla být od něj co nejdál. Zamilovala se do Igora, který jí chtěl snést modré z nebe. Čas plynul jako voda a oba byli moc šťastní do doby, kdy se znovu objevil. Vyšla z domu a šla směrem k autu, jenže u auta stál on a úsměvem na rtech.

"co tu děláš?" byla vyděšená

"čakám tu na teba" usmál se

"Vypadni!" zakřičela na něj "Dej mi pokoj! Nikdy nebudu tvoje!"

"len som ťa prišiel varovať" zkřížil ruce na prsou

"to neuděláš!" vrtěla hlavou

"urobím" pomalu šel k ní "vieš že som toho schopný" stoupl si před ní a pohladil jí po tváři

"nech nás na pokoji!" cukla hlavou

"buď budeš má alebo ničia!" zvýšil hlas

"to bys neudělal" prošla kolem něj k autu

"urobil!" chytl jí ze zadu a ke krku přiložil nůž

"nedělej to, prosím" bála se

Miro si povzdychnul a pustil jí. On jí miluje a nechtěl by jí ublížit. Opřel jí o auto a naklonil se na ní. Když pohlédla do jeho nevinných oči vzpomněla si na to jak o ho milovala. Láska k němu se v tu ránu vrátila, ale nemohla by být s nim. Znovu by to dělal! Podváděl jí s faninkama a to by ona už nezvládla.

"nech mě už na pokoji" prosila ho

"ja ťa milujem" řekl nevinně

"ale já tebe né" musela lhát měla přece Igora

Otočil se a pomalu odcházel ke svému autu. Najednou se zastavil a otočil.

"dnes ťa bude čakať prekvapenie!" pousmál se a šel dál

Nechtěla nechávat Igora samotného ale musela. Nasedla do auta a odjela pryč. Celý den přemýšlela. Musela to udělat! Popadla klíče a odjela domů. Před domem stála černá audi. Věděla co to znamená. Rychle běžela do domu. Všude byla tma, věděla co to znamená. Vyběhla schody a mířila si to do koupelny. Otevřela dveře a viděla Mira jak ze zadu drží Igora a chce ho zabít.

"přestaň!" zařvala

"chcem aby si bola moja" kouknul na ni

"budu tvoje, ale nech ho žít!" šla pomalu k němu

Miro ho pustil a vzal jí za ruku. Věděla že bude slabší, když mu řekne že s nim bude. Pohlédla na Igora a kývla ať odejde. Měli plán utečou spolu někam daleko kde je nikdo nenajde. Igor uchystal věci a šel do auta. Ona se mezi tím přiblížila v Mirovi.

"Miro já s tebou nedokážu být!" popadla první předmět, který měla po ruce

"už budeš len moja" pousmál se

"nebudu" přitiskla se blíže k němu "sbohem" bodla ho přímo do břicha

Odstoupila od něj a on pomalu padal na kolena. Klekla si k němu a vášnivě ho políbila...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama